Duben 2010

Kapitola páta - tlapkání s tlapkou

30. dubna 2010 v 14:23 | džejkej |  Džejkejův průvodce po galaxii
Bylo nebylo (mám nutknáni dopsat sem něco ve stylu - "nehodící se šktrněte", ale neudělám to, jen napíšu o tom, že jsem to chtěl udělat, z čehož je již zbytečné to psát, páč to víte i z toho co bylo napsáno v této závorce - huh!). Jednoho čtvrtečního dne jsem prožil po dlouhý době moc pěkný den se svou kamarádkou tlapkou. Za předpokladu, že to snad někoho zajímá, je tu možnost přečíst si tento článek, pokud ne, je tu také možnost jej ignorovat. Ať tak či onak, o své zážitky se s blogem stejně podělím.


26. dubna 2010, pondělí - no jo, dyk já vím

26. dubna 2010 v 22:04 | tlapka |  potlapkanej svět
moc tady tedy nepíšu.. ale nemám co zajímavého napsat.. :) leda tak zajímavosti poshrabané ze všech koutů mého života v poslední době.. ale to tak ledabyle, na přeskáčku.. komu by se to chtělo číst :D uvidíme..

Kapitola čtvrtá - Den Země? beze mě!

23. dubna 2010 v 17:02 | džejkej |  Džejkejův průvodce po galaxii
Předem všeho bych chtěl vyjádřit svůj pocit z toho, že je pátek: "Jooooo! wohoooo! PARÁAAADAAAAA! KONEČNĚĚĚĚĚ!!!". To by tak zhruba stačilo. Teď se můžu konečně pustit do vyprávění.

Jak titulek napovídá, včera bylo 22. 4. 2010, tedy den, který připadl dni Země. Nedá se říct, že bych to nějak extrémě postřehl. Dokonce naopak. Po nedávném odborném posudku statika shledali jeden krásný a starý strom (mám pocit, že dub, ale nohu do ledu bych za to nedal) nevhodným k životu. Odsoudili jej tedy k trestu nejvyššímu. Je to smutné, ale je to tak. Nu což, takové věci se dějí a přivazovat se k němu řetězi by bylo celkem nesmyslné. Co je ovšem na této věci podivuhodné je to, že termín, který určili ke kácení byl stanoven právě na včerejší den Země. Na jednu stranu se tak všichni snaží Zemi pomoct všelijakými akcemi, kdy naoko sázejí stromky, třídí odpad a jsou na sebe hrdí, jak že to té Zemi nepomohli, a za rohem řinčí motorové pily a odřezávají větve půlmetrového průměru. Tím titulkem jsem tedy nechtěl říct, že mě něco jako čístá příroda nezajímá - naopak. Chci aby se všichni chovali k přírodě šetrně. Nechci však, aby tomu bylo jen jeden den v roce. Takové ta výše uvedená gesta by pak měla být samozřejmostí, ne jen projevem 'lidskosti'. Toť vše, co bych chtěl říct k tomuto tématu. Teď už si jen postěžuju, co se mi vše nestalo. :-)


Malá rada do života: "když jdete k lékaři, ověřte si, kdy ordinuje. A pokud tak neučiníte před tím, než k němu vyrazíte, učiňte tak alespoň hned poté, co dorazíte. Ušetříte si nějaký ten čas."

Ano - ti co bystře vydedukovali, že mluvím z vlastní zkušenosti mají bod :-). Dnes jsem se totiž odhodlal vydat se pro potvrzení o nechorobnosti k mé lékařce. Došel jsme až do čekárny, kde už seděly dvě matky se svými ratolestmi. Jeden klučina si postavil z místní stavebnice něco, co vzdáleně připomínalo letadlo. V tom, že je to skutečně letadlo mě utvrdily zvuky, které začal vydávat, zatímco jím mával ve vzduchu. Jestli z toho chlapce nebude pilot, popř. alespoň letecký technik, tak už vážně nevím. Druhá bytůstka byla ještě menší holčička, která měla božské kukadla 8-). Pořád někde chodila s dudlem v puse a mamča běhala za ní. Jednu chvíli na mě koukala těma rozšířenýma kukadlama jak kdyby ve mě viděla démona nebo něco takového. Nešlo se neusmívat, jak byla hezky roztomilá - ach :-D. Po chvíli dorazila i jedna slečna zhruba v mém věku. Alespoň podle omluvného listu v ruce šlo usoudit, že jde o středoškolačku.

No tak jsem tak čekal a čekal... četl si Terryho Prachetta. V ruce žmoulal nevyplněné potvrzení. A pak mě napadla geniální (neplést s genitální) myšlenka - podívat se na dveře a místní "otevíračku". Dozvěděl jsem se, že do 10 hodin je ordinace otevřena pro všechny a později jen pro pozvané. V tu chvíli mi v hlavě začaly šrotovat všechny ty ozubené kolečka a hradla typu N&. Jediný pohled na mobil pak stačil k tomu, abych se utvrdil v tom, že jsem nehoráznej vůl a idiot. Nu což - příště se objednám. :-P


Tenhle odstavec nazvěmež škola. Bude krátký. Krom improvizovaného fotbálku sestaveného z alobalové kuličky a dvou prstů reprezentujících hráče to byla nuda. :-D


Tak jsem přišel domů. Celý šťasten, že je pátek a víked a že mě už čeká jen klid. Skoro jsem se trefil. Tedy ohledně toho klidu. Jen mi vypadlo jedno na první pohled nepodstatné písmenko, která před toto slovo patřilo. tím písmenem bylo 'Ú'. :-(

Nu což, uklidil jsem stul, přičemž jsem po jeho úklidu zjistil, že nemám dračí trsátka od tlapky. V záchvatu paniky jsem začal vše zběsile prohledávat (včetně koše - dvakrát :-P). Nakonec bylo mezi dvěma stojany na CéDéčka. Uf. Pak jsem posmékal poličky stoly a skříně hadrem, poluxoval a bylo po všem. Takhle napsané to zní docela jako brnkačka. :-) No, zpětně jsem rád, že je tu zase pořádnej pořádek. Teď poslouchám tata bojs a píšu článek na blog (to jste nečekali co :-D). Také se těším, až zase někdo příjde na ÁjSíKjů, abych mohl zjistit, že si stejně nemám o čem povídat... Ach... :-)

Ták ahojte a ... a ... a vůbec,
Váš Džejkej...

22. dubna 2010, čtvrtek - paní s mobilem!

22. dubna 2010 v 21:55 | tlapka |  potlapkanej svět
každý den potkávám na naše sídlišti jednu paní, která je neskutečně zajímavá.. a to tím, že jsem ji ještě neviděla bez moilu v ruce...

pořád chodí sem a tam, v jedné ruce taška, ve druhé mobil a pořád na tom mobilu něco píše.. něco tam ťuká, nebo na něco kouká, hraje hry, nevím, ale děsně mě to zajímá :D

je možné, že je na tom mobilu závislá? ještě jsem neviděla nikoho, kdo by měl mobil v ruce pořád..

jak třebas chodí přes ulici? rozhlídne se? nebo si zapne přední foťák na mobilu a koukne se jím do zatáčky jako zrcátkem?

ta paní mě prostě dostává..

a ještě k tomu jsem ji dneska viděla v obchodě s malým klučinou, který je často k vidění taky u nás na sídlišti.. ten prcek je takový zvláštní, není jako ostatní děti.. nestydí se promluvit na cizí lidi, ale na druhou stranu není ani vůbec drzý... :) je takový malý a milý, ale svým způsobem jde z něho strach...

chtěla bych se na něj usmát, když jde kolem mě, ale je to.. prostě divné, nevím. ani žádné děti si s ním nechtějí hrát :/ to mě mrzí, protože on určitě není špatný, jen není jako ostatní.. trochu vybočuje z řady... asi to bude mít v životě těžké :/

ale snad z něj vyroste normální v pohodě kluk.. žádný darebák, doufám.. :) přála bych mu hezký život :)

ale ta paní prostě vede.. co je zač? je opravdu závislá?

mohlo by se i mně stát, že bych byla závislá na mobilu? ... snad né

ale takové věci tady řešit.. měla bych se učit! i když, zítra je pátek.. už bych chtěla nejradši jen odpočívat.. je toho na mě dost, když jsem předtím ten týden nebo dva jen ležela a odpočívala kvůli nemoci.. :)

ale včera jsem měla boží svařený džus ♥ tady u nás ve starém Evženovi.. je to mňamka, horká hruška ♥ asi tam brzo zajdu zase.. :))

Kapitola třetí - Modrá je dobrá

20. dubna 2010 v 15:29 | džejkej |  Džejkejův průvodce po galaxii
Kdo by ho neznal. Ten profláklý song od flegmouše v havajské košili a slamákem na hlavě - Ondry Hejmy. Zpíval v něm, že modrá je voda, naše planeta, nebo dokonce i kráva Milka. Co ovšem nezmínil jsou vodoměry. A proč mě zrovna napadají ony? No proto, že jsem se dnes staral o to, aby modré opravdu zůstaly.

Ano, je to tak. Věčný flákač a postelový povaleč (jen proto, že nemám v pokoji gauč) džejkej dostal nabídku jisté... brigády. Dnes po škole (ne, nemějte mi za zlé, že jsem skončil před 11tou - já za to nemůžu :-D ) jsem se vydal na malý výlet. Včera jsem si zeservisoval své kolo, takže jsem jej mohl použít jakožto dopravní prostředek a vydat se na své nové dočasné pracoviště sídlící kdesi za 'Sadrakem' ( je mi jasné, že většina čtenářů neví kde je Sadrak, či jak daleko to mám od svého trvalého bydliště, to však pro náš příběh není až tak podstatné :-) ).

Jakmile jsem přijel a zazvonil u brány, ta se otevřela, zamkl jsem si kolo a už mě vítal můj drahý otec (jo... zapoměl jsem zmínit, že ta nabídka šla od něj.. no jo - protekce :-D ). Jen co zalil květiny v truhlících, odvedl mě dozadu a řekl mi co a jak. Má práce spočívala v natírání zašlých vodoměrů novou barvou. Celkem pakárna ale kupodivu to uběhlo rychle. Taky jsem tam byl jen něco přes 2 hodiny. Společnost mi dělalo rádio Čas, ke kterému nemám dvakrát pozitivní vztah. Jooo, kdyby pustili Hey!, to by byla jiná!

V místnosti se mnou pracoval strašně zvláštní člověk. Tedy svým vzhledem. Měl knír, který snad jakoby plynule navazoval na jeho licousy. Bylo to docela stylové :-) Nikdo mi do práce nekecal, což mám moc rád. Na druhou stranu teď nevím, jestli jsem to udělal dobře. Doufejme, že jo, páč zítra tam jedu znova :-P Na šest hodin... uaaaaa... představa, že normálně bych se vyspal, páč mi škola začíná až o půl jedenácté (ale fakt mi to nemějte za zlé, že jeden den v 11 končím a druhý hned začínám :-D ). Práce je to mírně monotónní, avšak jak říkám, ty 2 ho´dky uběhly jak voda (tady by mohl být fajný vtípek stylu "..jejíž objem činil 6 kubíků, jak jsem si na jednom z vodoměrů mohl změřit.." ale nemám moc náladu to zpracovat k dokonalosti :-D.

Za zmíňku stojí i to, že jsem šel ve škole na kafe (já vím - hřešil jsem) a přišel ke mě jeden z proslulých učitelů (proslulých svou.. eeeh... zvláštností) a začal si se mnou cca 15 minut povídat... no zvláštní rozhovor (monolog) to byl :-D. O tom učiteli se určitě ještě někdy zmíním. :-) Pak ještě jak jsem šel do šaten mě jeden student nižšího ročníku (rádoby mega cool hoper jou jou jou) sdělil, že vypadám, jak kdybych ujížděl na lajnách, nebo něco v tom smyslu. Nebudu vyjadřovat svůj odpor k drogám (snad s vyjímkou kafe, které konzumuju a cigaret <ať už obsahují cokoliv), které toleruju), řeknu jen, že mě to zaskočilo a než jsem se stihl zeptat, z čeho tak usuzuje, byl pryč. No snad ho někdy potkám a vzpomenu si :-P

Dalšími zážitky vás nebudu zatěžovat a tak vám jen popřeju pěkný den/noc/whatever,
Váš Džejkej

Akordy na -> NOFX - You're wrong

18. dubna 2010 v 22:42 | džejkej |  Džejkejova kytarová kuchařka
Tákže vítejte v mé nové rubrice, která bude sloužit spíše jako moje pomůcka k tomu, abych si shromáždil akordy a taby k písničkám, které si občas rád zahraju na kytaru. Začnu písničkou, která mě zaujala v posledních dnech. Je to písnička "You're wrong" od skvělé kapely 'NOFX'. No to tak na úvod, teď už jen oakordovaný text (nutno říct, že mnou mírně zjednodušen) a na závěr video, ať máte i představu, jak to zní v originále :-)

break the rules

17. dubna 2010 v 11:48 | tlapka |  potlapkanej svět
17. dubna 2010, sobota

jojo, zlomila jsem pravidlo :D respektive, porušila jsem jedno pravidlo, které jsem fákt chtěla dodržet :D ale fakt jsem chtěla :D

vzhledem k tomu, že 'dospělačka' budu až za nějakých 50 jo, stříhám si doma metr, je to přesně :D dní, řekla jsem si, že nebudu pít alkohol, dokud tou dospělou fakt nebudu... nó, jenže včera jsme oslavovali džejkejovy 18tiny a tak trochu se mi nepovedlo to pravidlo dodržet... :D ale zvládla jsem to bez jakýchkoli exscesů nebo potíží, tudíž jsem spokojená a myslím, že celá akce byla fajn :))

a navíc, na tomhle taky bude něco pravdy

Life is short
Break the rules
Forgive quickly
Kiss slowly
Love truly
Laugh uncontrollably
And never regret anything that made you smile...


a kartáček rulezz!  když jsme viděli na zemi kousek od věznice kartáček a řešili to, že za 60 let mříže kartáčkem nepřepiluješ - to nemělo chybu :D

Kapitola druhá: Au!

17. dubna 2010 v 9:07 | džejkej |  Džejkejův průvodce po galaxii
Au.

Tak by se dala jedním citoslovcem popsat mé dnešní probuzení. Nebojte však, nebudu tady psát o tom, kolik jsme toho vypili, nebo jiné věci, kterými se jisté sorty lidí velmi rády chlubí. Zůstanu prostě u toho 'Au' :-)

Páč je třeba udržovat blog aktuální, vzal jsem do ruky virtální brk (což mi připomíná, že musím koupit bombičky do mého pera nevirtuálního) a dal jsem se do díla.

Je sobota. ráno. Ale to vše si jde přečíst v titulku zprávy. Proto přispěju něčím originálnějším. Je polojasná obloha a celkem chladno. Ale tak jakože fajně chladno. Takové to chladno, které je, když se v létě probudíte někde v přírodě, popř. ve spacáku na náměstí (nehledejte v tom tu souvislost s prvním odstavcem - to spaní na náměstí bylo vážně plánované :-) O tom bych tež mohl někdy napsat, jsou to zajímavé vzpomínky). Tak, a když už víte, jak je venku a také, jak je mě, můžu směle pokračoovat.

Předevčírem jsem se stal z právního hlediska zletilcem (zní mi tam moc to 'letilec' ... a to ve mě evokuje něco hooodně starého... :-P). Co jsem ale chtěl říct, že duší jsem stále někde... no... ani ne tak mlád, ale... řekněme jinde :-). Krásné na tomto výročí je to, že mají lidi pocit jakože si zasloužíte nějaký extra dárek, no a tak se mě nenápadně zeptali co bych si přál(tedy větou "Co bys chtěl na narozeniny? Klidně něco většího, je to 18, tak bychom ti to i koupili"). Po krátkém váhání jsem sdělil svůj sen.. tedy jeden z nich - elektrickou kytaru. No od té doby už uplynulo pár dní.. týdnů.. možná i měsíců. A nyní konečně je právem má. Má kráska popraskaná (schválně). Mou lásku akustickou však nezanedbávám a to ji dokazuji třeba tak, že jsem s ní nahrál v pořadí páty song (jakože můj autorský) na BendZoun. Určitě si to poslechněte. Je to song Efektivita. Ale poslechnout si je můžete všechny :-). Abych nemluvil jen o kytaře, dostal jsem i knížku o hře na ni (skoro jakoby mi naznačovali "To tvoje 'hraní' se nedá poslouchat, tak si to přečti" :-D). Nu což. Mám radost :-). A dostal jsem i trsátka, heč! A s drakama! Heč! A od tlapky! Dablheeeč! :-)

No včera jsme to pěkně oslavili ve fajn restauračce. A nebýt toho současného "Au!", mohl bych napsat, že jsem asi chvilkově šťastný člověk :-)

Váš (skoro až vaše :-P) džejkej
¨
PS: to nej nakoneeeeeec: ROFLCOPTEEEEER! :-D





<-- no není boží?! :-D

.. turn your light down...

16. dubna 2010 v 15:55 | tlapka |  potlapkanej svět
Mamka dneska přišla domů s tím, že se u nás na městě chtěla nějaká holka zasebevraždit.. jasně, klasika, jenže té slečně je 11! naštěstí ji zachránili, takže je asi v pořádku, ale i tak.. sice je pravda, že nikdo neví, jestl měla doma nějaké poblémy nebo tak něco, ale přece jen, v 11? není to trochu hloupé? vždyť má život před sebou.. já jsem v 11 chodila s kámoškama před barák a byla ráda, že se mám, jak se mám.. slovo sebevražda jsem znala maximálně z knížky a z filmu a nikdy mě ani nenapadlo o tom vůbec přemýšlet, natož pak to udělat.. je to zvláštní.. :/ ale co, já do toho nevidím, kdo ví, co se s ní dělo..

ale z trochu veselejšího soudku - dneska jsem byla po dvou týdnech zase ve škole a nasmála jsem se, jako dlouho ne.. :D s kamarádkou Miou jsme nějak došli k tomu, jak Sheldon ze seriálu The Big Bang Theory zoušel akustiku v kině.. jeho "nnnn...ncach!" mě rozesmívalo ještě celý zbytek vyučování :D

ukázka →

... prostě Sheldon ♥

na škole máme kluka, který je mu neskutečně podobný.. jak vzhledem, tak chováním :D taky takový inteligentní cholerik :D ale na druhou stranu je fajn :) udělalo mi radost, že jsem ho viděla :P

džéj kéj má nározéninýý

14. dubna 2010 v 20:42 | tlapka |  vzkazník ^^
a mý máme přání jédinýý! Štěěstí, zdráávííí ... kruci, jak je to dál :/ :D

Juch, spoluzakladatel má vosumnáctiny!

tak tímto ti tedy přeju všecko néj néj néj! sice den předem, ale aspoň je to originální :D

a bude to skoro úplně bez přání, takže ještě originálnější :P

tak ještě jednou šécko nej :-*

Kapitola první - ahoj světe

14. dubna 2010 v 13:43 | džejkej |  Džejkejův průvodce po galaxii
Nuže vítejte v mém průvodci. A dovolte abych vás přivedl tak trochu do mého světa. Tedy vzhledem k tomu, že si to možná čtete, už v něm de facto jste. No to už smrdí filozofií, nechme toho.

Takže půjdu rovnou k věci. Zrovna jsem dohrál na kytaru (střídavě elektrickou <někde jsem četl, že lidi hrající na elektriku jsou děsně sexy> a akustickou <v tomto případě to je zase moje sugesce, že hráči na akustiku jsou zase takoví ti romanťáci>). Ráno jsem totiž u kafe (které je mou neřestí) složil takový částečný text, který jsem chtěl zhudebnit. Když jsem se dozvěděl, že mám den volna (což se o těch chudácích, co píšou maturitní písemky říct nedá - ach, kdo bude za rok litovat mě? :-D ) dal jsem se do skládání hudby. Nakonec jsem se rozhodl, že to asi nahraju na akustiku (pro neznalce už mám 4 hotové songy na BendZounu). Refrén jsem složil po chvilce a docela se mi líbí.. je to taková rychlá, mírně melancholická záležitost. Jednou to bude hitovka! Sloka byla větší oříšek, který jsem snad zdárně vyřešil.. takže dopsat zbytek textu a je to.

Z nahrávání na elektriku, kdy jsem si trošku otestoval kombo (a taky nervy sousedů :-) )mě teď mírně bolí hlava... huh. Nu což, dám si pauzu při psaní této kapitoly.

Určitě jste si všimli názvu mé rubriky. Omlouvám se tomu, kdo to bere jako krádež, já to beru jako vypůjčení si názvu mého oblíbeného filmu (tedy jakože spíš knihy, kterou jsem ale neměl tu čest číst). Je to prostě parádní záležitost - vtipná, sci-fi a hlavně taková.. prostě celkově fluidoidní (jako že má fluidum :-) ).

Jinak si dnes užívám poslední den neplnoletosti. Zvláštní pocit (nebo je to ta bolest hlavy? :-D ). Na každý pád, zítra už budu velkej kuk :-P . Co pak? Oženit se, zplodit syna a zasadit srom? :-) To už nechám osudu. COž mi připomíná další myšlenku co mě krom textu ráno napadla. Něco jako "Až mě bude soudit soudce, dám mu soudek" Už si to přesně nepamatuju.. .škoda.

No myslím, že už jsem toho na první kapitolu napsal až až. Tak snad se zas někdy ozvu.

Váš Džejkej (už si na to jméno zvykám :-) )

zajímavé :)

14. dubna 2010 v 13:22 | tlapka |  potlapkanej svět
Je zajímavé, že vždycky, když píšu blog, mám nutkání začít s nějakou mojí oblíbenou věcí, filmem, který jsem nedávno viděla, seriálem, který sleduju, s čímkoliv, co má k mému srdci blízko.. zajímavé, fakt :D

Zkusím to teď jinak, napíšu, jak se mám. :P :D

Vzhledem k tomu, že jsem byla minulý týden doma s antibiotiky (a opravdu to nebylo schválně, a proto, že bylo Velikonoční pondělí :P), a tenhle týden mám zánět spojivek, celkem jsem se nudila a z toho vznikl i nápad psát si blog. Ale opravdu, jak se znám, tak mě to po chvilce přestane zase bavit. :) Na druhou stranu, možná mi to i vydrží. :) Papírový deníček jako takový totiž otevřu jednou ročně, kdy mu povykládám, co se mi stalo důležitého - většinou je to vlastně to, co si pamatuju :D - a zase jej zavřu, abych ho po dalším, někdy i půlroce (půlroku?) mohla opět oprášit. :)

Juj, asi 3x jsem tu teď přepsala větu... dneska mi ty slovosledy moc nejdou, jsem nějaká zamotaná. :D Radši to utnu.. nic zajímavého se zkrátka neděje, zato až budu ve škole, bude zážitků plno. :)

... toť vše :)

tlapka a džej kej (to mi to zas vymysleli [rozumějte vymyslela] jméno) startují blog podruhé

13. dubna 2010 v 19:48 | džej kej
Teda ne že bychom zakládali ten blog podruhé, jen ta klapka klape podruhé. Rozumíme si.
No jako první věc, krom společného vymyšlení názvu, který je přinejmenším originální (a doufám, že v pozdější fázi i děsně lživý), je to, že jsem vzal do otěží grafiku. Po prvotním nadšení mě to silně zklamalo, ale já se nevzdám a dokonám své dílo ke geniálnímu konečnému řešení. Jen se nebojte.
Jinak absolutně netuším, co to obnáší. Tedy to blogování. Sdílení zážitků a nápadů a... a... a vůbec. Něco jako deník? Neměl jsem pak začít slovy: "Můj milý deníčku" ? Odpusťte mi mou zmatenost. Vážně nevím co to obnáší. Vím jen co to neobnáší. Nebudu s vámi tedy sdílet žádné erotické představy, či návody na skládání bomby z krabičky ťik ťaku, páč to nedovolují pravidla užívání. Tedy tohoto blogu...
No nechám už tohoto pochybného monologu a snad se tedy zase... přečteme? Ne vážně - jak to napsat. My se v podstatě neuvidíme, vy uvidíte jen to co jsem napsal, ovšem my se ani nepřečtem, pokud nezanecháte komentář.. my jsme vlastně naprosto oddělené individua... ha!
džej kej končí (stejně je to divná přezdívka)

tlapka a džej kej startují blog

13. dubna 2010 v 18:54 | tlapka
Upřímně, tolikrát už jsem startovala blog, že si nepamatuju, co se píše do úvodu. :D

Takže vás tu vítám a jelikož a tudíž já su od začátku tlapka a teď mě znáte, tak vám představuji i džej keje, který se vám v dalším příspěvku určitě představí sám. :D


O čem bude tenhle blog, to se teprve uvidí, a protože já nejsem schopna udržet blog dýl jak pár týdnů, zatáhla jsem do toho i džej keje a tak snad se to nějak vyvrbí. :P

čágo bélo šílenci :))