Kapitola páta - tlapkání s tlapkou

30. dubna 2010 v 14:23 | džejkej |  Džejkejův průvodce po galaxii
Bylo nebylo (mám nutknáni dopsat sem něco ve stylu - "nehodící se šktrněte", ale neudělám to, jen napíšu o tom, že jsem to chtěl udělat, z čehož je již zbytečné to psát, páč to víte i z toho co bylo napsáno v této závorce - huh!). Jednoho čtvrtečního dne jsem prožil po dlouhý době moc pěkný den se svou kamarádkou tlapkou. Za předpokladu, že to snad někoho zajímá, je tu možnost přečíst si tento článek, pokud ne, je tu také možnost jej ignorovat. Ať tak či onak, o své zážitky se s blogem stejně podělím.



Jak jsem již zmínil v úvodu (to zní skoro jak v Ovodu - tam teď brigádničím :-D) budu psát o čtvrtku. Jakože o včerejšku. Jakože 29. 4. 2010 n.l.. Tu nudu (školu) přeskočím (kéž by to tak občas šlo i v reálu, nejen ve vyprávění :-P) a přesunu se rovnou na cestu domů, kdy mi přišla EsEmEska (proč teda zkratka SMS, když jasně vyplývá, že počeštěně by to mělo být EEE - huh!) zda se nechci zůčastnit tajuplné cesty do města a takovéhle zajímavé věci. To vše za doprovodu tlapky. Inu - taková nabídka se neodmítá, paprička (čili) jsem odpověděl kladně. Za necelou hodinu jsem už kráčel ke škole, kde tu holku jednu neposednou vyučují.

Po přivítání jsem se dozvěděl, že shání nějaké knížky od Rudolfa Křesťana (což mi připomíná, že jsem se měl podívat do seznamu knih, jestli ji nemáme na skladě i doma!). Šli jsme tedy do malého antikvariátu na malém náměstíčku osvoboditelů. Ti neinformovaní prostě říkaj "park pod Dolňákem", což ale zní dost poklesle, když zvážíme fakt, že je to POD něčím, co už samo o sobě je DOLE. V antikvariátu byl příjemný chládek i personál. Dokonce jej přišla... eeh.. tedy vlastně přiletěla navštívit jedna vosa, což mě jen utvrdilo, že to s tím jarem skutečně myslí vážně - juchů :-). O jaře mě utvrdilo i spuštění místních fontánek a vodotrysků. To jsem ale odbočil. Vraťme se tedy ještě na okamžik do antikvariátu. Jak jsem již napsal, byl zde příjemný chládek. Co zde však nebylo, byl (zajímavé spojení - skoro jak v úvodu! - kdo se tam teď koukl mi udělal radost :-) ) Rudolf Křesťan. Nu což. Vydali jsme se tedy hledat jinam.

Další zastávkou bylo knihkupectví mezi náměstími (trhy). Zde jsme již ulovili jednu knihu zmíněného autora. Tlapka si ji prolistovala a přečetla pár úryvků, které se mi moc líbily. Také řekla, že je to přesně můj styl, a že bych byl dobrý fejetonista. Lychokopytlíkačice jedna! Po chvilce se zeptala jisté prodavačky (která by se také dala přirovnat k příjemnému chládku - ovšem tentokrát ne svou příjemností, jako spíše svou chladností :-P) zda nemají nějaké výtisky již dvakrát zmíněného autora. Ta celkem hlasitým hlasem odvětila, že ne, což bylo zvláštní v souvislosti s tím, že jsme před chvilkou z jednoho četli. Nu což. Po chvilce jsme tedy vrátili knížku do regálu, vzali naši kamarádku "Mango" a vykráčeli s mírně ironickým "Na shledanou" z krámu.

Jak jsme tak kráčeli, dokráčeli... eeh... dotlapkali... jsme až k místu, kde se prodává ledová tříšť. V rámci studie o vlivu ledové tříště na nachlazené lidi jsem neodolal nabídce, že si ji dáme. Poté jsme se otočili a kráčeli k tlapčině noře, posrkávajíce kaktusovo-třešňové odštěpky ledu. Kupodivu zrovna v okamžiku, kdy jsme k ní dorazili, dorkal jsem poslední loužičku (a nechal u ní brčko, jak si teď uvědomuju! ach!). Shodou okoloností jsem byl přizván i do jejího trvalého bydliště. Nu neodmítl jsem.

Pili jste někdy kávu? Doubrou kávu? Vynikající kávu? Že ano? Fajn - tak teď vemte tu chuť a ještě tak 100krát ji zvynikajcňujte. A takovou kávu jsem dostal u vynikající hostitelky tlapky :-). Potom jsme ještě četli všelijaké fejetony z knížky ,kterou u sebe měla. Prostě paráda! :-) Ač nachlazený, chtěl jsme číst dál a dál! Jak čas plynul, tlapka se musela vydat na dobrodružnou cestu do jisté kafárny, kde tento významný den vystupovala - ano je to tak! Tlapka je i skvělá divadelní herečka, o čemž jsme se měl přesvědčit večer. Měl jsme však nějaký ten čas, tak jsem šel na hodinu spočinout domů.

Doma jsem si zahrál na kytary (střídavě na obě mé lásky 'menšíjaktři' - pro ty co pochopili to mezi apostrofy: máte 10 bodů! pro ostatní - zkuste na to přijít!) a ani jsem se nanadál, už byl čas vydat se na nádraží za spolužákem, kterého jsem měl doprovodit do oné kafárny na představení. Asi ve třetině až čtvrtině cesty jsem spatřil za sebou druhého spolužáka, který měl být součástí tria, které se vydávalo za kulturou. Inu počkal jsme až mě dojde, vynadal mu klasicky stylem "Že chodíš pozdě do školy, to ještě chápu - ale na takovéhle důležité představení?! Styď se" a šli jsme dál.

Na nádraží jsme mírně znejistěli, protože vlak furt nikde a měl 4 minutové zpoždění. V tu chvíli nás napadl fakt, že onen spolužák mohl dorazit autobusem. Přesunuli jsme se tedy zhruba o 3 koleje ?jižním? směrem. Tam nikdo (respektive dost lidí - ale nikde spolužák - respektive jeden spolužák, který tam čekal se mnou na druhého spolužáka :-D) tak jsem se rozhodl zavolat raději přímo na telefon nedoraživšího. V momentě kdy jsem mírně vytočen začal vytáčet číslo, zjevil se zde vlak a první kdo vystopil byl ten, na koho se čekalo - hurá. Již mi je blbé končit odstavec tímto stylem ale... šli jsme dál. :-)

Cestou se moc významného nestalo. Jen jedna kočka nás zmátla a nahnala do slepé uličky. Od včerejška už nebudu těm dvěma zazlývat, že mi nevěří, když zcela s chladnou hlavou říkám "Hele - kdo je tady Opavák?! Vidíte - tak jdem!" :-D. Po pár minutách už jsme byli na místě. Uvítala nás u vchodu sama tlapka spolu s dalšími kamarádkami. Posadili jsme se dozadu (páč jinde místo nebylo) a už nic nebránilo tomu užít si příjemný večer se dvěmi divadelními hrami a mírně laciným (ne podle ceny) vínem (které i přes původní dojem bylo dle mě moc dobré).

První se představili mladší členové jistého nejmenovaného sboru (což je sám o sobě mírný fór, který však pochopí jen ti, kteří vědí o co kráčí) s hrou z prostředí klášterního. No byla to pecka. Moc se mi to líbilo a parádně jsem se zasmál :-). Nečekejte žádné dějové prozrazení, nebo vtípky ve hře obsažené, páč vám nechci kazit radost, kdyby se představení dostalo až k vám :-). Jako druzí vystoupili kapku starší členové s jednou pohádkou o chudém království. Jestliže to před tím byla pecka, tohle byla... taky pecka (jen proto že nechi nikomu nadržovat, nebo podržovat). Mohl bych opět psát o tom, co se mi líbilo nebo nelíbilo, ale onen článek už je sám o sobě dost obsáhlý :-).

Na každý pád to byl parádní den v přítomnosti osoby, kterou mám moc rád a které si moc vážím. Doufám jen, že nebyl zdaleka poslední takového druhu. :-)

Váš vyčerpaný Džejkej...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama