Kapitola čtrnáctá - R♂ck for Pe♀ple (část první)

8. července 2010 v 11:21 | Džejkej |  Džejkejův průvodce po galaxii
Ano ano, je to tak - Džejkej jel zas na fesťák!

Sice ne do Berlína, ale do Hradce Králové. Jak bylo? No... velmi směsně (neplést se směšně), páč to mělo své Jing i Jang. Pojďme se tedy podívat na cestu do Hradce, na večírek pro nedočkavé (to jakože pro několik tisíc lidí, co přijelo už v sobotu). CHtěl jsme se také podívat na první festivalový den, ale to už nechám na příště, jak vidím, jak se to prodloužilo...

Dámy a pánové, pohodlně se usaďte, je tady R♂ck for Pe♀ple (ano - letos s červenými páskami)!!!

[místo pro obrázek, který určo brzo nakreslím :-)]


Je ráno a já ještě nejsem pořádně ani sbalený. Nevadí, to se dožene. Mám přece ještě CéCéÁ hodinu. Inu, házím do batohu, který je menší, než se na první pohled zdál jednu věc za druhou. Po složitém (čti takřka nemožném) zapínání jsem se dozvěděl, že tam nemám ešus. Následovalo takřka nemožné (tentokrát už čti jen to 'nemožné') zapínání. Ale jo - povedlo se.


To už přijel můj drahý otec, který se nabídl, že mi zajede pro stan a vařič, které zůstaly u mého bratra asi 30 kilásků daleko. Jakou já jsem měl radost, že nakonec budu spát v tom legendárním Áčku jako vloni. To jsem ještě netušil, že to stejné roztomilé Áčko budu o dva dny později proklínat. Ale to předbíhám :-) .


Na nádro mě zavezl právě onen drahý otec. Vybaven vším potřebným (až na to co jsem zapomněl) jsem si koupil lístek a už jen čekal na vlak. Na nádraží jsem se taky potkal s bandou lidí, které jsem vesměs neznal, nicméně oni znali holčinu, kterou jsem znal já (to je to slůvko vesměs), takže jsem se po dobu cesty stal jakýmsi jejich stínem, co je pronásledoval.


A bylo to tu. Přijel vlak. Prve se z Opavy jelo do Svinova, odkud se pak mělo jet do San Piega, kde stavil vlak rovnou do Hradce. Znělo to jako plán. A dokonce to chvíli vypadalo na fajn cestu. Ale nenechte se zmást pohodlnou cestou Opava -> Ostrava, kde jsme dokonce seděli v celkem běžně naplněném vlaku. Pak to totiž přišlo - Svinov.


Na místním nádru už bylo vidět více báglonošů a osazenstva, na kterém bylo evidentně vidět, že s námi pojedou až na místo. Nu což. Přijel vlak a začal nelítostný souboj o volná místa. Kdyby o tom někdo natočil film, byla by ta to část pro sestříhané záběry lidí, mačkajících se u vchodu za doprovodu dramatické hudby. Fajn, to byl otrochu přehnané. Dovnitř jsme se dostali bez problému, jen... jen si nebylo kam sednout, tak jsem zkejsl na chodbě před kupéčkama. Odložil jsem si bágl a psychicky se připravoval na nejdelší, téměř tříhodinový úsek Ostrava -> San Piego.

Stál jsme a čekal jsem asi dvě hodiny. Pak se stalo něco skvělého. Nějakej dědula odešel z nejbližšího kupéčka do pryč (s báglem a se vším, tak asi nadobro - jakože ne na dobro jakože to... do nebe, to NE!) a tak jsem se tam rychle přifařil a seděl! až do Pard... eeeh.. San Piega.

Ze San Piega už to nebyla cesta vlakem, ale 'absolutní upocený dotek s lidma', jak by zazpíval Márdi, kterého jsme měl další den slyšet naživo. Stejně jako jsem byl předtím rád, že ve vlaku sedím, teď jsem byl rád, že ve vlaku jsem. A byl jsem v místě, kde byli i dva chlápci, co nejeli na fesťák, ale jinam a strašně to komentovali. Ale tak mile a vtipně, že jsme se tomu musel smát. Díky jejich rozhovorům to byla celkem fajn cesta.

A byl jsem tam! Hradec Králové! Teď trochu přetočíme pásku, páč to moc roztahuju, ok?
Výstup z busu -> cesta na letištňák -> odložení stanu -> fronta na lístky -> postavení stanu -> fronta s velkym F na 'opáskování' -> FESTIVAAAAAAAL!!!

A byl jsem vevnitř i s páskou. Lidí, jako bychom byli na největším fesťáku v republice, který měl letos rekordní účast přes 28000 lidí a přes 80000 vyrecyklovaných kelímků. Teď už to nebudu zdržovat zážitkama jen vypíšu kapely, na kterých jsem ten den byl a můj krátký komentář k nim.
___________________________________________________________________________

Večírek pro nedočkavé (3. 7. 2010):


Cocotte Minute - je slyšet, že jsou nějaký ten pátek spolu a něco tvrdšího takhle z kraje rozhodně pro naproudění neuškodilo. Jen bych řekl, že to byli trochu špatně nazvučení, co se týče zpěvu, páč nebylo nic rozumět. I tak ale nářez!

Mandrage - parta klučinů, která hraje dobrou muziku. Jen mi to sakra často melodicky připomínalo jiné, mnohem slavnější songy, což mě jen utvrdilo v rozhovoru dvou lidí přede mnou, kteří se bavili o tom, že Mandrage vykrádaj kytarové riffy.

Mňága a Žďorp - jednoznačně nejlepší kapela večírku pro nedočkavé. Slavné pecky si zpívala půlka obřího stanu a všichni se vlnili při známých melodiích. Mňága je navíc stálicí na RfP a myslím, že loni říkali, že za celých 15 (letos tedy 16) ročníků chyběli jen jednou jedinkrát, kdy byli na nějaké šňůře, nebo tak nějak.


____________________________________________________________________________

Tak... to je vše z nultého festivalového dne. Stihl jsme sice jen tři kapelky, ale to neznamená, že jsem si to neužil. Navíc jsem si mohl užít i noc ve svém stanu. Byla to asi jediná noc, kterou jsem prospal opravdu celou... aaaaa.. :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tlapka tlapka | Web | 10. července 2010 v 18:35 | Reagovat

dá lší článek! dá lší článek! :D jak to pokračovalo? chci vědět všecko :D

2 Lenka Krušinová Lenka Krušinová | Web | 11. července 2010 v 17:58 | Reagovat

Mňága a Žďorp, klasika, co nezklame :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama