Kentačdis?

22. srpna 2010 v 10:55 | tlapka |  potlapkanej svět
Oslava byla parádní..
Ale nějak nemám chuť o tom moc psát..

Vždycky mě blog přestane bavit.. 
>:o
Proto jsem ho začala psát s Džejkejem.. aby mě u toho udržel..
každopádně, ten na to taky kašle a co já pak tady sama samotinká :(
jeho články udržovaly našemu blogu úroveň..

...

ale jo, budu psát o oslavě :)
Až na to, že skoro všichni přišli až tak na osm, místo na domluvených sedm, to bylo skvělé :) 
Tančili jsme, pili jsme (někteří víc než jiní:D), povídali si, zkrátka se bavili.. Dostali jsme, já a ostatní oslavenci, spoustu dárečků..
Já osobně jsem dostala víno (červené, ňamka!), plovák, jako má Pamela Anderson :D a nafukovací velrybu.. pak taky kalhotky :D (Monkey Bussiness!♥), nějaké čokoladkyyy, dvoje náušničky (ach, ti lidi mě tak znají :-I), a to bude asi všechno.. všechno to důležitější :P
Oslava byla boží.. jak říkám, byly to moje nejlepčí osmnáctiny v životě! ♥

kentačdis!

.. včerejšek by krátký den.. nic jsem nestihla :) přišla jsem ve tři ráno a vstávala o půl desáté.. nedělala nic, pak jela s našima na firemní akci od ségry, nějaké westernové odpoledne.. tam jsem poobědvala a protože mi nebylo dobře, jela jsem vlakem domů.. :) pak přišla Pajinka, abychom pokecaly o oslavě :D protože ona to mírně přehnala s alkoholem, ale taky hlavně nejedla! Kdyby na té oslavě jedla a pila mírně, tak jako já, tak se jí nic takového neděje :D žádné přehánění :D 
a večer jsem byla wit ma darlin ♥
ale jen chvilku a byl protivný jak .. nechci říkat co >:o
jako.. chvilkama ani ne... ale vždycky ho přechválím jeden den, jak se chová ke mně úžasně, a druhý den *pic* pecka mezi oči, zas je 'jiný'..
...
a asi bych zase potřebovala nějak onemocnět, aby se o mě všichni starali.. hlavně naši :/ protože dokud mi nic není, nebo je nepřepadne nějaká skepse, tak se o mě nikdo nestará.. skoro.. 
já nevím, možná si to jen teď tak beru, ale ... je to divný :/
..asi jsem z těch, co občas potřebují od milovaných lidí slyšet, jen tak, že mě mají rádi, nebo že jsou rádi, že mě znají nebo já nevím, co všechno :( asi jsem náročná...
ale říká se, že se máme k lidem chovat tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám.. a když já všem jen tak, z ničeho nic říkám, jak je mám ráda nebo tak, tak ANO, přeji si, aby to občas jen tak, z důvodu radosti/dobré nálady/šťastného dne/čehokoliv! řekli mně..
ale na druhou stranu nechci, aby to brali jako povinnost, že když to řeknu já jim, musí i oni mně.. 
uáááá, je to strašný..
aspoň, že to mám kam napsat.. díky díky za blog.. :) 
nevím sice, koho to tady bude zajímat, ale i tak, kdo nechce, nemusí to číst :)
ach.. 


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama