Expudice?

22. září 2010 v 21:38 | tlapka |  potlapkanej svět
"Já jsem nikdy na žádné expudici nebyl." řekl Pú dychtivě. "A kam půjdeme na tu expudici?"
"Expedici, hlupáčku. Je v tom ix."

Tak tenhle text jsme dneska překládali v semináři. Z angličtiny do češtiny.. Myslím, že tenhle překlad se hodně liší od originálu, ale nevadí. :D Něco tam chybí, něco tam je jinak přeloženo... No, já si myslím, že já bych to přeložila líp! :D
(samochvála smrdííí, fuj)
Za poslední týden jsem ve všem zmatená.
Matu se.
Mateš mě.
Mate mě.
Vrrr!
Na druhou stranu, je fajn být nějakou dobu tak nějak přirozeně roztržitá. :) Necítím skoro žádnou povinnost, jsem svá a oblíkám se barevně, což mi pomáhá. Mám takovou potřebu dokazovat těm okolo, že jsem veselá a šťastná, protože oni mi pořád říkají, že poslední dobou (asi 2 měsíce) vypadám sklesle a smutněji a míň se směju a tak.. mně osobně přijde, že se opravdu míň směju, ale jen proto, že prostě nemám důvod se smát. Je pravda, že mi vždycky stačilo ke smíchu málo, ale teď už jsem asi vyrostla. Blé, ošklivé slovo, které musím napsat - jsem asi dospělá
Tak nějak málo tančím, zpívám, brečím.. no, brečím dost, když se mi chce :D ale málo tančím a zpívám.. málo čtu.. málo žiju.
Vlastně ne, nežiju málo, žiju až moc :D Jsem až příliš živelná.
Chci dělat blbosti, jako když mi bylo 15, co na tom, že jsem o 3 roky starší, to přeci tolik nemění, ne?
Nadávala jsem na základku a na hloupé hokejisty, kteří mi nadávali a naoko tak dávali najevo, jak mě nesnášejí. Ve skutečnosti - kdyby nechtěli, abych o nich věděla, dávno by se na mě vykašlali. Ale teď mi to chybí! To vědomí, že je tady někdo, kdo nade mnou přemýšlí, ať už ve zlém nebo v dobrém. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby to bylo v dobrém. Ale víte jak..
No jo, teďkonc jsem na to kápla.. Já jen potřebuju vědět, že na mě někdo myslí.. Nikdy jsem to nepotřebovala, nebo jsem si spíš neuvědomovala, že to potřebuju, ačkoli, jak teď tak přemýšlím - možná jsem to nepotřebovala, protože tady byl vždycky někdo, kdo na mě myslel, a kdo mi to dával nějak najevo..
A teď? Kde je někdo takový? Komu můžu napsat v hodině SMSku, když se nudím? 
Můj drahý mi neodepíše nebo mi napíše strohou SMSku, která mi akorát tak zkazí náladu.
Jsem divná, když si přeju, aby mi někdo napsal obyčejnou zprávu ve stylu - Chybíš mi, kdy se uvidime? A aby ten někdo byl ten, kterého mám tak moc ráda? Aby se mi ozval, když mu chybím? Copak mu nechybím? :( Tohle asi chybí mně... 
Mám ráda, když své myšlenky zformuluju do slov.. respektive, když s tím začnu a najednou se v zákoutích mé mysli objevují nové myšlenky, nové poznatky, které předtím byly uzamčené v šuplíčku s nápisem "TOP SECRET", v takovém tom mém malém osobním myšlenkovém deníčku, na který jsem zapomněla, ale přesto se mi tam vše ukládá. 
Už ani nevím, co píšu... možná to ani nebude dávat smysl, ale snad to někdo pochopí.. možná v tom nejsem sama.. možná je nás víc. Soucítím s vámi, vím jak vám je :)
Že ty moje výlevy ještě někoho baví :D 
Dneska jsem koukala na počet článků.. moc jich není :) Ale to, že nám blog vydržel už od dubna, mě fascinuje.
Za chvilku to bude půl roku!
Probožíčka, ten čas tak rychle letí...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama