Kapitola devatenáctá - Někdy zbyde jen ten deštník...

2. září 2010 v 14:48 | Džejkej |  Džejkejův průvodce po galaxii
Kdo si přečetl nadpis a podíval se na obrázek, asi čeká nějaký depresivní článek... no a přece bych takového člověka nezklamal. Takže bacha. Tento článek je opatřen ochranou známkou "depka insájd"...




Pamatujete an tu veselou holčinu zpod deštníku z minulého článku? Pokud ano, tak vám musím oznámit, že je fuč. Respektive je pořád tady, ale rozpustila se a skrývá se ve špinavém okně, kapkách deště, nebo v tom šedivém mraku. Ono je to v podstatě fuk, protože důležité je jen to, že už to prostě není ta holčina z obrázku v článku 18ém....


A i když si pořád stojím za tím, že v každým malým smutku je Tralala, tak se možná pomalu stávám imunním na ono Tralala. Je to vůbec začarovaný koloběh úsměvů, štěstí, smutku a depresí. Všechno spolu souvisí a bohové tomu tak asi chtějí. A nebo jen jeden bůh? Jestli jo, tak má divný smysl pro humor. Ať už tam sakra v té nadlidské hře našich osudů hodí šestku a nasadí mě do hry, protože ztrácím víru v jeho hráčské schopnosti. Copak i bohy ovlivňuje něco jako náhoda a štěstí? Jestli jo, tak je ten můj pěknej smolař. A možná si teď taky stěžuje u svého nad-boha... to je ale fuk, páč člověk se dozví pravdu až tehdy, když už ji nehledá. Stejně jako to je třeba s klíčema nebo poznámkama na papíru...


A páč mě myšlenky opouštějí rychleji, než bych chtěl, uzavřu to po vzoru Haliny sympatickým heslem, které se mi vnuklo do hlavy na mé oblíbené lavičce a které jsem i doplnil o malou ilustraci: "Vzpomínky na ni jsou v odjištěné zbrani" tak hezký večer a dobrou noc...





Váš depresivně rozladěný, melancholický tanečník - Džejkej...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama