Kapitola dvacátá-pátá - Anděl... nebo tak něco

6. října 2010 v 14:37 | Džejkej |  Džejkejův průvodce po galaxii
Jak vlastně anděl vypadá? Teda... asi jsem se zeptal špatně. Měl bych spíš položit otázku: 'Co to vlastně je?' Je to nějaká osoba? Nějaká energie? Něco abstraktního? Nevím. A nevím, že by to někdo věděl. Každý si ho může představit po svém a pořád to bude on. Já jej dnes spatřil. A když teď píšu, že jím byla dívka, není to proto, že bych na první pohled řekl, že je překrásná a zamiloval se do ní. Prostě jsem usoudil, že se v ní anděl skrývá. Neznám ji, ale co jiného by se v ní mělo skrývat, nežli anděl. Začněmež ale od začátku...



Vracel jsem se ze školy, v doprovodu mého kamaráda. Z nějakého důvodu jsem šel dnes cestou. vedoucí kolem řeky. Už tehdy jsem ji z dálky spatřil. Seděla na lavičce. Tiše a nehnutě. V tom okamžiku mě zaujala.


Kamarád se rozloučil a šel dál. Já si sedl na vedlejší lavičku. Znovu jsem na ni pohlédl. Ano, byla vlastně krásná. I když už si přesně nevybavuji její tvář, vím to. Stále seděla bez jediné známky pohybu. Ale mě nepřišlo, že se nehýbe i když tomu tak bylo. Přišlo mi, že ona je naprosto v pořádku, jen svět kolem ní prostě někam spěchá. Zapílil jsem cigaretu a poočku jí kontroloval.


Měla bílou bundu a čepici. Nesla také nějakou brašnu. Vlastně dvě - jednu běžnou a druhou podobnou té, kde se schovává notebook. Nebo to nebyla brašna? Možná to byly složky. Na tom ale asi nezáleží.


Najednou vstala. Vstala a vydala se jedním směrem. Nedlouho poté se otočila a vybrala si cestu opačnou. Vlastně ani nevím jestli šla. Její kroky byly tak dokonale pomalé a přitom plynulé. Jakoby se vznášela. Jakoby si každý krůček vychutnávala a nikam nespěchala. Žasl jsem nad tím. Prošla kolem a stále zahleděna před sebe pokračovala tím pomaličkým tempem. Šla dál a dál a přiom byla stále tak blízko. Jakoby na něco chtěla poukázat... něco naznačit. Já jen hleděl jejím směrem a byl to pohled vskutku překrásný. Jakoby byla stvořena pro toto počasí. Jakoby ona sama byla jakousi součástí podzimu. Snad samou bohyní tohoto ročního období.


Mé zasnění vyrušila až dohořívající cigareta, která mě začala pálit na prstech. Byl jsem zaskočen tím, že za tak dlouhou dobu byla stále ještě tak blízko. A pak... pomalu a pomalu mizela v dálce. Zmizel jsem taky. Doma jsem jí ihned musel zvěčnit do obrázku, který vidíte nahoře. To je ona - můj podzimní anděl!


Váš zasněný čumil - Džejkej
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MaRkéTa MaRkéTa | Web | 6. října 2010 v 16:49 | Reagovat

To je vpohodě, chtěla jsem slyšet váš názor :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D Jinak tohle se mi nechtělo číst, tak jsem to nečetla :D

2 Lenka K. Lenka K. | Web | 8. října 2010 v 20:13 | Reagovat

Já se prvně koukla na obrázek a myslela jsem si, že to bude nějaká babička a článek o tvé babičce :D

3 Karel Karel | E-mail | Web | 9. října 2010 v 11:53 | Reagovat

Nemůžu říct, že by to po konečném shlédnutí i u mě nevyvolávalo důchodcovský pocit, ale už jsme se s tím holt nechtěl piplat... mě stačí, že vím, jaká byla ve skutečnosti... :-)

4 Lenka K. Lenka K. | Web | 10. října 2010 v 12:33 | Reagovat

To věřím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama