Kapitola dvacátá-sedmá - Dopis na rozloučenou

24. října 2010 v 1:45 | Džejkej |  Džejkejův průvodce po galaxii
aneb "Smrt není řešení... ale opravdu chce člověk v tu chvíli něco řešit?..."

Ne... asi nechci zemřít. Nicméně nechci ani žít. Existuje ale nějaký kompromis? Je nějaká cesta? A pokud ne, opravdu nechci zemřít? Tento článek neberte vážně, jen jsem v rozpoležení, kdy jsem opět o tomto činu přemýšlel. A opět na první pohled zbytečně... když jsme přemýšlel, komu ho chci napsat, napadla mě dnes jen jedna osoba. Jiní si to můžou vzít osobně, ale to je tak vše, co můžou...


Je noc. půlnoc už odbila a já píši tento dopis. Je to mé vůbec poslední psaní. Tak jako je okolí zahaleno tmou, temnota obklopuje i mne.

Nechci, abych lidem působil bolest ale nechci ji cítit ani já sám. Říkej si, že jsem sobec, ale mámli si mezi těmito bolestmi vybrat, zbavím se raději té své. Vím totiž, že ta tvá, zdali vůbec nějaká bude, bude jen dočasná. Já bych se trápil celý svůj život. Jaká ironie, když to píši teď - těsně před plánovanou smrtí.

Ve svém životě jsem udělal tolik chyb, že bych měl problém všechny je spočítat. Šlápl jsem tolikrát vedle, že se divím, že ještě kráčím. Jistě, bylo zde i spousta krásného ale proč se mi tedy teď nic nevybavuje. Vím, že to tam někde je. Ale nemám chuť to hledat. Nebaví mě se více užírat, nebaví mě se litovat, tak jako to dělám teď, nebaví mě již více žít.

Vím, že mám na světě mnoho přátel. Vím také to, že ty jsi ta nejlepší. I přes to jsem rozhodnut. Nechci abys měla kvůli mě, tvé tak oblíbené, výčitky a nechci ani abys byla smutná. A ačkoliv ti tímto činem možná ublížím, vím, že je to správné. Věřím tomuto rozhodnutí, protože jiné nevidím. Chci abys na mne vzpomínala v dobrém, ne jako na nějakého pitomce, co chtěl vše snadno ukončit, aniž by se ohlížel na druhé. Chci abys byla šťastná, stejně jako budu za chvíli možná já.

Lidé, kteří se rozhodnou tak, jako jsem se dnes rozhodl já jsou často opovrhováni. Lidmi, církví... vlastně celou společností. Mámli si však vybrat mezi smutkem a prázdnotou, volím prázdnotu. Šťastný už být nemohu. Ne bez tebe. Alespoň teď to tak vidím, a vím, že bych to tak viděl ještě dlouho. A já nechci čekat. Nemůžu. Jsem příliš slabý. Vždy jsem před problémy vždy utíkal jako zbabělec. Stejně tak to dělám i teď. Jsem narušený jedinec. Nebezpečný pro sebe. Možná i pro okolí, kdo ví. Co mě asi čeká tam? Tam na 'druhé straně'. Třeba se tam znovu shledáme. Teď však čekat nemohu.

Odpusť mi prosím vše, co jsem udělal špatně. Odpusť mi i to, co jsem neudělal vůbec a udělat jsem měl. Odpusť mi i tento poslední, zoufalý čin.

Mám tě rád. Vlastně je v tom více než jen láska. Snad je to Vesmír...


--------------------------------------------------

asi takto nějak bych se s ní rozloučil... je snad špatné psát dopis na rozloučenou, když vím, že se nezabiju?.. alespoň ne teď?... pohádán se svou nejlepší kamarádkou, rozhořčen vším kolem sebe, jsem se rozhodl napsat ten dopis jiné dívce... dívce, do které jsem se snad i zamiloval... přes to nevím co je to milovat... jaké to asi je jít spát a už se neprobrat?... třeba se mi poštěstí... dobrou noc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama