K - 38: Myšlenka rasy rozbíjí masy...

16. února 2011 v 14:33 | Džejkej |  Džejkejův průvodce po galaxii

No a ne že ne! Vždyť je to furt jen samé myškování se slovy. Někdo vymyslí slovo pro něco a najednou je z toho 'něčeho' ještě větší problém a probírané téma. Ale to jen tak na okraj. Řekl jsem si totiž, že Vám povím příběh z jedné planety ve vzdálené galaxii, která se však od té naší liší jen pramálo. A proč že zrovna příběh z těchto krajin? Protože právě tam v jedné jižní zemi možná rasizmus vznikl. A pokud ne přímo vznikl, tak se rozšířil. Pohodlně se usaďte, právě začínáme:

Long time ago... in a gallaxy faaar faaaar away... ale ne, to už tu párkrát bylo... a možná i s méně gramatickýma chybama...




Kdysi dávno, kdesi ještě dál...  v zemi zahalené pískem a ...vlastně jen tím pískem... se nachází hodně primitivní národ. Jejich primitivita jim vůbec nevadila a všichni žili v harmonii a lásce (páč jinak to ani na žačátku být nemůže, že ano). To by to však enbyl akční příběh, kdyby se jednoho dne něco nestalo!

 Jeden z místních pasáčků pásl zrovna své stádo pískomilů (ne... vážně: čekali by jste snad na poušti vhodnější zvíře?!) když vtom uviděl na obzoru nějakou šmouhu! Byla to fatamorgána. No a kousek napravo od ní viděl ještě jednu šmouhu. Později se ukázalo, že je to zbloudilý cizinec. Pasáček celý vyjukaný, běžel to ihned oznámit do vesnice. Na cizince totiž bylo něco zvláštního. Než jim to však stačil celé vylíčit (ono to bylo těžké v jejich primitivním jazyce, kde jedno slovo.. no.. spíš zvuk... může mít až padesát různých výrazů) cizinec stál již ve vesnici.

Všichni na něj zírali. Muž s bílou (byť lehce přismaženou po pouti pouští) kůží! Muž padl vyčerpáním k zemi.


Když se probral, ležel v jednoduchém lůžku, obklopen místními, kteří se o něj starali. Pak mu vše došlo! Udělali z něj svého 'boha'. Začali jej uctívat pro jeho odlišnost. Najednou mu nic nescházelo. I když byl totiž národ primitivní, starali se o muže se vší parádou. Když vyšel z přístřešku, spatřil, že mu sokonce místní postavili sochu. Vypočítavému cizinci najednou došlo, že se odtud nehne. Že bude rád plnit funkci jejich pána.


Plynuly dny a měsíce, když vtom se to opět zvrtlo! Byl zde další cizinec. Tento byl však jiný než první z nich. Měl sice také světlejší kůži, avšak jiného odstínu. Navíc byl vzrůstem o dost menší. Zmatený národ černoušků se tedy rozdělil. A to bylo to nejhorší co se mohlo stát.

Několik z nich totiž uvěřilo, že TOTO je skutečný bůh, nikoliv muž, který přišel před ním. Postupem času tak vyrostla druhá socha. Zbytek však stále uctíval prvního muže. Společnost se rozdělila na dvě frakce a začlo krveprolití. Kdysi mírumilovný národ byl rázem proti sobě a bojoval za svého 'boha'.

Tyto rozepře byly nekonečné. Jenže postupem času se našla i skupinka lidí, kterým se spory nelíbily. Říkali si "jestliže je skutečně jeden z nich bohem, proč to nezastaví. Proč se máme hůř, než před jejich příchodem?" A právě ti utvořili novou frakci. Frakci, která byla proti oběma. Nenávist narůstala a dokonce i oba 'bohové' cítili, že se schyluje k něčemu zlému.


Jednoho dne vše skončilo. Ne však příliš vesele. Jeden bůh utekl pryč, druhý už takové štěstí neměl. Alespoň podle výrazu jeho mrtvoly mu nebylo dvakrát do smíchu. Najednou všichni původní obyvatelé viděli důsledek celé věci. Nebyli to bohové. Bůh by neutekl, bůh by se nenechal tak snadno zabít. Byli to podvodníci.

Trvalo staletí, než se vše urovnalo. Mezitím se místo stačilo stát prosperujícím městem, které už nebylo tím primitivním národem. Dokonce navázalo kontakt se zbytkem světa. S tím světem, kde žijí bílí, či žlutí lidé. Nenávist vůči nim však zůstala v jejich srdcích. Byť silně oslabena, stále zde byla. Byla však vzájemná. Onen uprchlý bůh se totiž nakonec dostal do své rodné země a vyprávěl všem o obludném kmeni černých lidí, kteří zabíjejí cizince tím nejhorším a nejbarbarštějším způsobem.

A tak, stojí v tom městě dodnes dvě vysoké sochy, které připomínají, že odlišnost lidí může vést ke zkáze. Kmen se již poučil. Jejich planeta však není jediná v celé širé galaxii. Otázkou tedy je, kolik krve musí být ještě prolito, aby to zjistili všichni...

-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.

Dneska to neskončilo dvakrát vesele... ale to souvisí i s tím, že jsem chtěl zapojit i téma týdne.
Jo a mapu aktualizuju co nevidět... ;-]

Dovolil bych si tedy na závěr přidat i kapku svého skromného názoru. Myslím, že problém není v samotném rasismu. Lidé odjakživa měli a mají strach z neznámých věcí. Když jdeme po ulici a spatříme tam nějakého černocha, náš pohled prostě sklouzne na něj. Mozek ví, že je něččím odlišný. Problém je v tom, že lidé mají dnes sklon hledat rasizmus tam kde není. To pak vede jak k té negativní, tak i pozitivní diskriminaci. Nutno říct, že obě jsou špatné. Jakousi módou je však tvrzení, že ta 'pozitivní' je správná. To už je ale problém omezenosti jistých lidí a celkovou globalizační degenerací společnosti...

Váš Džejkej
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | E-mail | Web | 16. února 2011 v 15:15 | Reagovat

Skvělý článek! Vtipný a zároveň věcný ;) Líbí se mi to pojetí,skvělý nápad. Ten příběh má něco do sebe ;)

2 Karel Karel | E-mail | Web | 16. února 2011 v 17:49 | Reagovat

Ach, díky, díky... :-)
Pokud se ti tu zalíbilo, určitě se můžeš ohřát dýl... a prozkoumat všelijaké zákoutí té naší roztodivné galaxie... :-)

3 Slečna Ef. Slečna Ef. | Web | 17. února 2011 v 19:47 | Reagovat

Úžasný blog a stejně tak i tento článek.Ráda se sem zase vrátím. ;)

4 Sharlottka Sharlottka | Web | 19. února 2011 v 20:20 | Reagovat

uzasny dess :)

5 Christine Jacquess Christine Jacquess | 19. února 2011 v 22:35 | Reagovat

Nedávno jsem se dozvěděla o právě probíéhající literární soutěži na téma "cizinec", mám v plánu něco napsat, ovšem si myslím, že ty bys s tímto příběhem rozhodně vyhrál!:)

6 Christine Jacquess Christine Jacquess | Web | 19. února 2011 v 22:36 | Reagovat

..jinak moc pěkné:)

7 Lenka K. Lenka K. | 3. března 2011 v 18:44 | Reagovat

O5 prímový článek :)

8 Lenka K. Lenka K. | 17. března 2011 v 11:05 | Reagovat

Normálně! Dneska se mně o tobě zdálo :D Fakt nechápu jak se něco takovýho může stát, když jsem nikdy tě nikdy neviděla :D :D Asi tu už taky začíná působit ta asijská radiace...

9 Karel Karel | E-mail | Web | 17. března 2011 v 14:15 | Reagovat

Huh!...  no neke! :-D
A jak jsem vypadal? Teda jakože určitě skvěle ale... jestli se mi to nějak podobalo... a co jsem dělal? A cos dělala ty? A... a... a...  tolik A na jednoum řádku! :-D
A radiací to nebude, hele...  já naposled poslouchal rádio... no... už je to hodně dávno :-D

10 Lenka K. Lenka K. | 17. března 2011 v 18:38 | Reagovat

Vypadals tak nějak neurčitě, ale věděla jsem, že jsi to ty (nevím podle čeho) :D A byli jsme na návštěvě u našehho dědy :D A nejpodivnější na tom celém bylo, že jsme byli neviditelní a neslyšitelní, takže ta naše návštěva dědu asi moc nepotěšila. Koukal se jen na televizi a my se mohli snažit jak jsme chtěli. Ale bylo to prd platný, stejně o nás nevěděl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama